René se dívá na zprávy. Ne, že by ho moc zajímalo, co se děje. Prostě přišel z práce, dal pusu dětem, ženě, zodpověděl pár dotazů ohledně víkendu, koupě nových lyží pro staršího z potomků, zaplacení nedoplatku za plyn (zas ho, kurvy, zdražili) a aby měl chvíli klid, uklidil se k televizi v naději, že když se na ni bude dívat, nikdo na něj nebude aspoň chvíli mluvit.
Měl těžký den. Vyhodili z práce jeho kolegu, bylo mu padesát, prima chlap, prý ale neměl tah na branku, málo se zajímal o byznys, trávil moc času u lékaře a na obědech. Václave, my jsme nejlepší firma v oboru v téhle zemi. My se pořád rozvíjíme, zdokonalujeme se, rosteme, jdeme dál, díváme se dopředu! Ty máš zkušenosti, umíš vzít za práci, ale jako bys ustrnul, jako bys neměl chuť se pořád zlepšovat. To takhle nejde. Ne u nás. Přejeme Ti hodně úspěchů v dalším životě. Alou!
Renému to Václav, dosud příliš otřesený na to, aby mohl být smutný nebo naštvaný, řekl jako prvnímu. A René zazpytoval svědomí. Na obědy chodili spolu. Vozil ráno staršího syna do školy, takže občas přišel pozdě. Někdy si bral volno, aby dovezl do nemocnice nemocného tchána. Byl alergik a u doktora byl také minimálně každý kvartál. K tomu zubař. Zase o tolik mladší než Václav nebyl. Nebyl na posledních dvou týmbilnzích. Cíle plnil jen tak tak (jak také jinak, když byly, krize nekrize, čím dál ambicióznější?), při posledním hodnocení mu nový nadřízený vytkl nízkou míru entuziasmu… Co když je teď na řadě?
V Řepích našli uřezané ruce. Prý podle analýzy déená patří k již zpola rozložené hlavě nalezené před půl rokem v rychlíku V Jihlavě. Jeden ministr se odmítl vyjádřit k obvinění z korupce. Se zadáním zakázky firmě svého spolužáka neměl prý nic společného, byli to nějací jeho podřízení, co o tom rozhodli, ty potrestá, pokud se prokáže, že zakázka byla vážně předražená. Poslanci schválili vyšší dépéháá a taky zvýšení vlastních náhrad na reprezentaci a občerstvení.
Václav neměl děti. Žena mu umřela. Rodiče už taky neměl. Takže sice je to nepříjemné, muset si v padesáti hledat práci, ale aspoň odpovídá jen sám za sebe. Kdyby ztratil práci René, co by si všichni počali… On sám by mohl jít spát pod most a dělat bezdomovce – co na tom, od jara do podzimu by se nějak prochlastal a v zimě by holt někde zmrzl. Ale děti a žena – kam by šli? Manželka, učitelka, ještě na mateřské, jednomu klukovi rok a půl, druhému sedm, kdo by je uživil? Manželčiny rodiče z důchodu? A co když by umřeli?
Jednoho bezdomovce našli v Brně umláceného tupými předměty. Na Moravě jsou tlupy, co se tímhle baví, asi humánnější. V Praze onehdy spící bezdomovce polévali hořlavinami a zapalovali. Elitní policista spáchal sebevraždu. Musel být velmi odhodlaný, třikrát se bodl a pak se oběsil. V Íránu prý rozvíjí jaderný program. Mělo by se zakročit. Další válka? Už tak je půl miliardy lidí na celém zasraném světě bez domova a na útěku. Další recese je nevyhnutelná.
Večer zůstaňte s námi a dívejte se na Zběsilou řež.
Oukej. Zprávy radši vypne, aby neměl těžké sny. Dá si večeři, panáka, podívá se na Zběsilou řež, aby se trochu uklidnil. Manželce oznámí, že nemůže se synem do školy ani s tchánem do nemocnice. V práci bude včas. Chce to optimismus. Snad ještě na řadě není.